Vlastimír Perna prošel v roli reprezentačního trenéra dva olympijské cykly. Poprvé poznal olympijskou atmosféru před pěti lety v Riu a letos s českou plaveckou elitu zamířil do Tokia na svou druhou a zřejmě i poslední olympiádu. Vlastimír Perna si přivezl spoustu zážitků. O některé se podělil a jak je u něho dobrým zvykem, ozdobil své vzpomínky mírnou nadsázkou i jemným humorem.
Nejprve se trenér Perna podíval na plavání. Zaměřil se na příběh mladého tuniského plavce, kterého poznal na začátku roku. Kraulová čtyřstovka mužů zanechala v Pernovi hlubokou stopu. A každý, kdo finále této disciplíny sledoval, musí dát českému trenérovi za pravdu.
„Vzhledem k tomu, že jsme nikam nesměli a tím pádem jsme nemohli naživo vidět jiné sportovce v akci, budu asi trapně věrný svému sportu. Silný zážitek bylo finále 400 volný způsob mužů, kde naprosto šokujícím způsobem zvítězil osmnáctiletý Tunisan Ahmed Hafnaoui startující v dráze číslo 8. Už jeho postup do finále bylo velké překvapení, ale těsně se mu to povedlo. Samotný průběh finále mi přišel ještě hustší než konečný výsledek. Po dvoustovce byl v čele spolu s Australanem McLoughlinem, který v cíli dohmátl druhý. Ostatní se hlídali a v závěru se dost dotáhli. Už to vypadalo, že v poslední stovce Ahmeda přejedou, ale on sebral kdovíkde energii na závěrečný finiš a vyhrál. Whow! Za mě potvrdil, že limity si nastavujeme jen my sami. Trošku pikantní je, že na našem únorovém přípravném kempu v tureckém Beleku byl také, párkrát si zatrénoval s Mícou a Sébou (Jan Micka a Sebastian Luňák, pozn. red.). Už tam vypadal výborně, ale rozhodně si z nás nikdo nepomyslel, že to bude olympijský vítěz,“ rozplýval se trenér Perna nad výkonem nečekaného olympijského vítěze.
Japonci jsou známí svou přesností. Podle vlaků by se v Japonsku daly řídit hodinky. Svou preciznost demonstrovali i při olympiádě. Vlastimír Perna do detailu rozebral, kde všude se s japonskou důkladností setkal.
„Pokud bych mohl vybrat i nějaký neplavecký zážitek, tak to bylo pedantní dodržování postupů od japonských dobrovolníků, kteří pomáhali se vším možným. Ať už to byla kontrola akreditačních karet při vstupu do jídelny, jestli na ni máme oprávnění se najíst (nevím, že by to některá akreditační karta neměla), navigování autobusů intenzivním máváním pendrekem i tam, kde jiná možnost než odbočit doleva, nebyla, neustálé napovídání, kam máme jít, ačkoliv jsme tam šli již popadesáté atd. My na to nejsme zvyklí, přijde nám to směšné, jako bychom byli děti z mateřské školy. Na druhou stranu to bylo velmi milé, přátelské a obdivuhodné, že měli takovou výdrž opakovat totéž neustále dokola. No a plivání do zkumavek každé ráno po tři týdny, na to asi taky nezapomenu…“ rozpovídal se Perna.
Vlastimír Perna je známý svými zajímavými postřehy, o které se často dělí na sociálních sítích, zejména při akcích typu olympiády nebo světových a evropských šampionátů. V Tokiu zaujali zkušeného trenéra samotní sportovci. A pro všechny má slova uznání.
„Potkávat v olympijské vesnici sportovce, které bych při setkání v běžném životě za sportovce netipoval, natož za olympioniky, to je úžasné. Obrovská pestrost. Vysocí, malí, hubení, tlustí, osvalení, šlachovití, náctileté děti, již delší dobu dospělí ... úžasná směsice a všichni umí skvěle to, co dělají. Navíc, mezi vzpěrači a vrhači jsem si připadal docela v pohodě (úsměv),“ uzavřel svůj pohled na letošní olympiádu Vlastimír Perna.
