Říká se, že trpělivost hory přenáší a v případě plavce Jana Šefla si vzala na svá záda Himálaje a možná si k nim ještě přihodila Alpy s Andami. Na olympiády do Pekingu, Londýna i Ria mu chyběl jen malý kousek, ale i když překročil v kolonce věku třicítku, zabojoval a na čtvrtý pokus se na svátek pod pěti kruhy kvalifikoval na trati 100 metrů motýlek. Jako zkušený plavec a životem zocelený sportovec si hry v Toku mohl možná právě o to víc zažít opravdu naplno.
Na první dobrou působí Jan Šefl jako člověk, kterého by už nemuselo nic extra překvapit. Ve chvíli, kdy nastal den D a zamířil směr Japonsko, ale prožil něco doposud nepoznaného. Odložená olympiáda Tokio 2020 se Šeflovi zaryla hluboko do paměti i do srdce.
„Byť jsem zaplaval limit na konci dubna, tak na mě nikterak olympijská nálada nedopadala. Nic zásadního se vlastně neměnilo. Až do doby, kdy jsem nafasoval olympijské věci. Teprve tam jsem si uvědomil, že fakt jedu. Z OH nemohu vypíchnout jeden nebo dva zážitky. Od chvíle nástupu do letadla směr Tokio, až po vystoupení v Praze jsem zažíval jedny z nejkrásnějších chvil svého života. Tomuto pocitu samozřejmě pomáhal fakt, že jsem se v reprezentačním a vlastně i v celém olympijském týmu cítil “jako doma”. Cítil jsem, že jsem součástí výjimečné akce s výjimečnými lidmi,“ svěřil se Jan Šefl několik dní po návratu z Tokia, kdy měl čas vstřebat zážitky s posledních týdnů.
Ve svých 31 letech má za sebou celou řadu startů na evropských i světových šampionátech. Viděl i zažil na vlastní kůži spoustu velkých plaveckých okamžiků a jinak tomu nebylo ani v Tokiu. Nemohl proto opomenout skvělou Barboru Seemanovou a také největší esa světového plavání.
„Po plavecké stránce bylo bezesporu úžasné sledovat jízdu Barušky Seemanové na 200 metrů kraul. Jsem nesmírně rád, že jsem po dlouhé době viděl sebevědomého českého plavce, jak se s odvahou pouští do soubojů s největšími hvězdami. Tokio ukázalo plaveckému světu nové obličeje, nové plavecké techniky. Stávající světoví plavci typu Peaty, Dressel sice vyhrávali, ale ostatní borci jim těžce šlapali na paty a v následujících letech to budou mít chlapci setsakra obtížné. Naopak mi bylo líto pozorovat vyždímanou a utrápenou Katinku Hosszú. Nikdo výrazně nedominoval. Startovní pole se smrskává a přicházejí mladé pušky,“ podělil se stručně o své plavecké postřehy Jan Šefl.
Novinkou pro Jana Šefla bylo, že se stal součástí celého českého olympijského týmu. Neměl kolem sebe jen plavce, ale ocitl se mezi všemi výraznými osobnostmi českého sportu. S plnou parádou se tak mohl veselit s ostatními sportovci z českých úspěchů.
„Po společenské stránce mě strašně bavilo být součástí oslav prvních dvou zlatých medailí, pozorovat lídrovské schopnosti Tomáše Satoranského, skromnost Petry Kvitové. Obecně vzato: mám asi více zážitků a poznatků než na toto povídání. Každý den byl něčím výjimečný, který se zapsal jak do českého, tak světového sportu. S velkou nadsázkou jsem možná rád, že jsem nezažil předchozí olympijské hry. Nesrovnávám a nemohu být tedy ani zklamaný, že jsme nemohli tam anebo onam. I v této covidem osekané formě to byly naprosto skvělé a neobyčejné hry,“ uzavřel nadšeně své olympijské ohlédnutí Jan Šefl.
foto: ČSPS / Martin Sidorják
