V olympijských letech 2008, 2012 a 2016 zažíval Jan Šefl léto bez velkých závodů a příležitostí poměřit se s největšími esy světového plavání. Vždy Janu Šeflovi, zvyklému na účast na evropských i světových šampionátech, ke startu na olympiádě chyběl malý kousek. Nejtěžší chvíle ale zažíval mezi roky 2017–2019, kdy jeho kariéru přibrzdil nešťastný dopingový nález a distanc od Českého olympijského výboru. Šefl se ale nevzdal a cestu na olympiádu si přece jen vybojoval.
K příběhu Jana Šefla by se hodila slova jako touha, víra, vůle, odhodlání. Léta tréninkové dřiny se vyplatila. Ve složitých časech se připravoval s plaveckým oddílem Olymp Praha, kde na sobě pracoval pod vedením Jana Kreníka. Po uplynutí trestu se vrátil do Victoria Vysokoškolského sportovního centra MŠMT. Za trenérem Kreníkem pak na podzim 2020 přestoupil ze Slávie VŠ Plzeň do Ústecké akademie plaveckých sportů (ÚAPS). V letošním roce se soustavně zlepšoval a po kvalitních časech v Marseille, Stockholmu a Pardubicích se mohl soustředit na ME v Budapešti. Jarní výkony ale přinesly tak trochu mimo plán i olympijský A limit. V Šamoríně zaplaval na Orca Cupu 100 metrů motýlek za 51.89, čímž pokořil nejen kvalifikační čas pro Tokio, ale i 12 let starý český rekord Michala Rubáčka. „Předně bych s dovolením rád poupravil zprávy o tom, že jsme se pokoušeli splnit limit na OH v březnu či dubnu. Závody v těchto měsících byly zaměřeny k zaplávání limitu na mistrovství Evropy, ale hlavně k přímé konfrontaci s evropskými plavci. Teoretický vrchol našeho snažení o limit na olympijské hry měl být na evropském šampionátu,“ vysvětluje svůj původní záměr Jan Šefl.
Návrat mezi elitu nebyl po zákazu činnosti nijak snadný. Ctižádost Jana Šefla ale neznala mezí. Po boku mladého trenéra Jana Kreníka, který se rovněž intenzívně zabývá analýzami plavecké techniky, se postupně přibližoval naplnění svých ambicí. „Než jsme s Honzou šli do spolupráce, tak můj osobní rekord na 100 metrů motýlek byl z léta 2017 (52.65). Moc dobře jsme si uvědomovali, že budeme-li si chtít vybojovat místo na OH, bude třeba ´přeplavat´ Michalův český rekord z Říma 2009. Byť jsme od limitu byli 0.7 s, což se možná zdá málo, ale na 100 metrech je to vlastně dost. Doposud pro nás bylo důležité vidět, že jsme schopni plavat relativně stabilní časy. Do všech startů jsme šli naplno. Jednotlivé závody jsme natáčeli a rozebírali. Hledali jsme chyby a s každým následujícím se je snažili ovlivnit nebo nejlépe odstranit,“ popsal první konkrétní kroky ke zlepšení Jan Šefl.
Před zkušeným reprezentantem stál ale hlavně úkol dostat se pod hranice nastavených limitů. Mistrovství světa v Kwangdžu v roce 2019 ještě neklaplo, ale evropský šampionát v krátkém bazénu v Glasgow v prosinci stejného roku už se odehrál s Janem Šeflem na startu. Ten hlavní limit ale nesl punc pěti propletených kruhů. „Byly 2 varianty, jak limitu docílit. Buď ukrajovat náš čas o setinky a desetinky nebo ´ulítnout´. Druhá možnost byla méně pravděpodobná a svým způsobem vlastně i nudná (úsměv). Jednotlivé části našeho závodu jsme mockrát nacvičovali. Situací, kdy jsem vzteky házel s věcmi, bylo mnoho. Po překonáni těchto strastí jsem získal ve své trati absolutní jistotu. Nic to nemění na tom, že i v novém českém rekordu vidím nedostatky. Kdysi mi jeden trenér řekl, že dokud není sportovec olympijským vítězem, nemůže být plně uspokojen,“ zůstává Šefl i přes „postup“ na olympiádu k sobě nadále náročný.
Tři pokusy dostat se do olympijské nominace Janu Šeflovi nevyšly. Zadařilo se až v případě odloženého olympijského svátku v Tokiu 2021. Šeflovi se podařilo něco, v co mnozí už nevěřili. Sám plavec ale nikdy i přes roční dopingový trest doufat nepřestal. I proto si svého olympijského A limitu tolik cení. „Znamená pro mě pohádku a puzzle dvou kluků, kteří si na podzim 2017 dali smělý, ale náročný úkol. Nebyla by to ovšem pohádka s hezkým koncem, nebýt ošklivého draka (rozhodčí komise ČOV, pozn. red.) hned v počátku našeho příběhu. Drakův oheň a drápy byly silnější než naše pozemské schopnosti a dodnes jsem drakovi neodpustil. V cestě nám i potom stálo několik poměrně vysoce postavených překážek. Za OH limitem se schovává mnoho zklamání a významných životních rozhodnutí. Návrat a první závody (Mistrovství ČR 2019), nevraživé prostředí na českých bazénech. Nenáviděl jsem to! Čas 53.1 - nesplněný limit na MS.
V roce 2020 nás všechny zasáhl covid, odchod z práce, což rodiče těžce nesli, a po více jak 20 letech jsem klubově opustil Plzeň a šel do Ústí. Puzzle: všechno do sebe zapadá. Jsme ve věku, kdy se výkon jen tak nezjeví. Musíme brát v potaz trénink ve vodě, na suchu, regeneraci, jídlo…a hlavně mít chuť a energii každý kousek skládanky podstoupit,“ ohlíží se za těžkým obdobím Jan Šefl.
V bazénu je plavec sám a je jen na něm, jaký výkon v daný moment podá. Za jeho přípravou ale stojí spousta lidí a institucí, které sportovce posouvají k naplnění jeho cílů. „V žádné pohádce není pouze jeden hrdina. Vždy má kolem sebe mnoho dalších přátel a pomocníků. Děkuji klubu Olymp Praha, zažili jsme zde s Honzou (Kreníkem) krásné, ale zároveň náročné časy. Naučilo nás to pokoře. Děkuji Českému svazu plaveckých sportů za možnost dostat se zpět do reprezentačního týmu. Děkuji Victorii VSC MŠMT, stála při mně v těžkých dobách. Děkuji ÚAPS, kde to trenéři a zaměstnanci se mnou nemají lehké. Děkuji také Slávii VŠ Plzeň, strávili jsme společně krásné a dlouhé roky.
Děkuji rodičům, pro které to byl křest ohněm. Byli nechtěně vtaženi do boje s drakem, který jim nic nedaroval. Zkrátka...DĚKUJI všem, kteří mi OH upřímně přáli. Jak je možná patrné, největší poděkování patří Honzovi Kreníkovi. Jeho obětavosti, energii, trpělivosti, kterou do mě denně vkládá. Náš vztah se dělí do dvou rovin, přátelské a trenérské. Jedna bez druhé by asi nefungovala, zároveň však jedna nesmí ovlivnit tu druhou,“ uzavřel vyprávění své plavecké pohádky Jan Šefl.
