Kristýna Horská má za sebou i přes koronavirovou pandemii velmi úspěšnou zimní sezonu. Nejprve v říjnu ve Skopje pokořila český rekord na 200 metrů prsa na krátkém bazénu. Její forma pak vygradovala o měsíc později v Taškentu, kde na stejné trati kromě rekordu na dlouhém bazénu splnila olympijský A-limit časem 2:25,24. Limit už splnila před 5 lety na Olympijské hry v Riu, tam ale nakonec neodcestovala, protože byla až 3. v národním pořadí. Nad letošní olympiádou opět visí otazník kvůli koronaviru, Kristýna Horská se ale stejně jako ostatní sportovci dále připravuje na vrcholy letošní sezony - květnový evropský šampionát v Budapešti a olympijské hry, které mají proběhnout v létě v japonském Tokiu.
Ve vodě jsi začínala jako akvabela, ale nakonec jsi skončila u bazénového plavání. Přineslo Ti synchronizované plavání něco, co Ti na začátku kariéry dávalo výhodu proti tvým vrstevníkům?
„Myslím si, že ano. Při akvabelách je velmi důležitý cit pro vodu, který jsme trénovali hodně často. Později jsem ho mohla přenést právě do závodního plavání, takže v tom jsem měla proti ostatním určitě náskok.“
Plavecké úspěchy jsi sbírala už v juniorské kategorii, vše směřovalo k tvé účasti na OH 2016. Splnila jsi A limit, ale nakonec jsi do Ria neodletěla. To musel být velký tlak na psychiku, jak jsi to zvládala?
„Upřímně, přemýšlela jsem o konci kariéry. Byla jsem tak blízko svému snu, který se nakonec rozplynul. Neviděla jsem důvod, proč bych měla pokračovat, když jsem si ten sen jednou nohou splnila a pak nic. Strašně mě to mrzelo, olympiádu jsem ani nesledovala. Skoro rok mi trvalo začít mít plavání zase ráda. Byla jsem v maturitním ročníku, tak jsem si řekla, že se budu soustředit na studium. Na tréninky jsem chodila v normálním režimu, ale nepřinášelo mi to radost. Pak jsem se dostala na univerziádu a po maturitě jsem se zase víc věnovala plavání, znovu mě to začalo bavit. Na univerziádě jsem neplavala špatně a našla jsem motivaci se o olympiádu znovu pokusit.“
K tvé fotce v kalendáři je přiřazeno slovo poklona, která je určitým projevem pokory. Je podle tebe pokora v plavání a vůbec pokora k vodě jako přírodnímu živlu důležitá?
„Myslím si, že pokora je v plavání velmi důležitá a přes všechny ty roky je pro mne voda pořád nebezpečný živel. I když v ní trávím tolik času, mám k ní opravdu respekt. Nejvíc v moři, kdy se bojím už tam, kde je voda tmavší a nevidím na dno. A jakmile jsou větší vlny, raději zůstávám na kraji.“
Jakou roli hraje oboustranná pokora plavce a trenéra? Od roku 2019 tě trénuje Petra Škábová, jaký spolu máte vztah? Jak ti její styl trénování vyhovuje?
„Vztah máme dobrý. Za svoji kariéru jsem zjistila, že abych měla dobré výsledky, musím si s trenérem lidsky sednout a rozumět si s ním. To se mi s Petrou povedlo. Ze začátku jsem u ní trochu trpěla, než jsem si zvykla na její druh tréninku. Trénování u ní mi ale vyhovuje, máme dobře rozvržený týdenní plán, kdy vím, na co se každý trénink soustředíme, a to je fajn.“
Jaký plavecký úspěch považuješ za ten nejcennější? Je to splněný limit na olympijské hry 2021?
„Asi ano, ale bude to až ve chvíli, kdy tam opravdu budu – takže to bude spíš samotná účast na OH. Přeci jenom jednou už jsem limit zaplavala, a nakonec tam nedojela. Hodně si cením také 6. místa z Mistrovství Evropy 2017.“
Často jsi o splnění limitu na OH mluvila jako o svém největším snu. Co tě teď nejvíc žene dopředu, jaký je tvůj cíl?
„Splněním limitu to určitě nekončí. Chci v Tokiu zaplavat své nejlepší časy a třeba se s nimi dostat do olympijského semifinále.“
Jak aktuálně probíhá tvoje příprava? Co nejbližšího máš teď v plánu?
„Díky výjimce, kterou máme udělenou, se mi příprava nijak neliší od normálního režimu. Jediná změna je, že máme tréninky v jiných hodinách, a to mi moc nevyhovuje. Ale jsem ráda za jakoukoli možnost se připravovat na olympiádu. Teď po Velikonocích mě čekají mě závody ve Švédsku – Swim Open Stockholm, a pak už Mistrovství Evropy v Budapešti.“
Odnesla sis nějaký zážitek z focení kalendáře pro Český svaz plaveckých sportů?
„Nápad na tento kalendář se mi moc líbil a jsem ráda, že jsem mohla být jeho součástí. Obdivuji pana Sidorjaka, že dokázal vytvořit tak skvělé fotky. Novým a zajímavým zážitkem pro mě bylo focení za tmy a v záři reflektorů.“
Vzkaz na závěr:
„I když tato doba není jednoduchá, tak vydržte a najděte si aktivity, které vás naplňují a máte z nich radost. Věřím tomu, že se všechno brzy vrátí do normálu a všichni budeme moc plavat a dělat co máme rádi.“
