Matěj Kozubek má mezi dálkovými plavci široký repertoár, když úspěšně startuje na tratích od 5 do 25 kilometrů. Čtvrtý z mistrovství světa 2019 na 5 kilometrů a celkový vítěz Evropského poháru LEN Open Water Cupu ve stejném roce tráví ve vodě nekonečné hodiny. Zvládat mnohakilometrové závody není snadné fyzicky ani mentálně. Ve své zpovědi Matěj popsal, co takový závod na 25 kilometrů obnáší.
Den před závodem
Den před startem vypadá jako každý jiný na závodech. Dopoledne trénink v bazénu cca 5–6 km. Odpoledne už jen inspekce na trati a většinou jen proplavání jeden okruh (2,5km) nebo i méně. Pořádná večeře, připravit a popsat všechno občerstvení a jít poměrně brzo spát.
Ráno v den startu
Většinou se v den závodu vstává mezi 4.-5. hodinou ráno. Pořádná snídaně jako vajíčka, nebo ovesná kaše a něco sladkého jako pečivo s Nutellou, nebo s marmeládou. Je potřeba se pořádně najíst, kromě kousku banánu na nějakém občerstvení přijde další jídlo tak za 8 hodin.
Rozcvička
Na rozcvičce se snažím probudit a pořádně rozhýbat většinou od doby příchodu na trať do doby před nutností se začít převlékat cca 30-45 minut. Rozplavání se před závodem na 25 km nevěnuji a ani nikdo jiný ze startovního pole mužů. K tomu slouží prvních 10 až 15 km.
Plavky nebo neopren?
Na závod preferuji jednoznačně plavky. Neopren mám teď nový, tak to snad bude dobré, ale prozatím nemám moc dobré zkušenosti s plaváním v neoprenu. A většina nejlepších světových dálkařů a jejich trenérů říká, že by se měly neopreny zrušit. Jde pak totiž o úplně jiný sport.
Taktika
Taktiku při závodech mám většinou dobře „zmáknutou“, takže taktická porada s trenérem v mém případě moc neexistuje. Spíš to považuji před startem za rušivý a stresující element, ale sluchátka a nějaký hard rock, nebo powermetal po ránu to spraví. Když je potřeba, tak trenér dostane tašku s občerstvením s jasnými instrukcemi co, kdy a jak podat, a to je vše.
Soustředění a start
Před startem se většinou soustředím jen na start. Mám sluchátka a nikoho jiného moc nevnímám. Jako takový svůj malý rituál si před každým závodem pouštím 1. díl japonského animovaného seriálu Naruto v originále s titulky. Po zaznění startovního výstřelu je na začátku 5hodinového závodu asi nejdůležitější aspoň spadnout do vody. Pak je na vše dost času, ale většinou si najdu místo v přední části balíku. Nevím, nad čím přemýšlím. Hlídám si svou pozici v balíku a abych se dostal na občerstvení co nejjednodušeji a neztratil tam moc času.
Průběh závodu
Nejlepší z mé zkušenosti je plavat tak ve 2. nebo 3. řadě. Odtud je dobře vidět, co se děje a zareaguje se rychleji. Když se plave víc vzadu, tam už nemusíte úplně vidět, co se děje na špici a v případě úniku plavec před vámi nemusí zareagovat včas a pak je těžké ztráty dohánět. Během závodu může přijít od soupeřů nějaký úder nebo kopnutí. Záleží hodně na tom, jakou ránu dostanete a případně kam. Dá se totiž poznat, jestli ta rána byla úmyslná, nebo ne. Jinak nemám vůbec žádný problém s rozdáváním a vracením ran, ale při tomto dlouhém závodě se všichni snaží šetřit energii a rány se moc nerozdávají.
Občerstvení
Občerstvení během dlouhého závodu bývá na 2 místech cca každých 1,25km. Občerstvuji pokaždé, pokud to vyjde, jen se liší, jestli je to jen jonťák, nebo jestli je to pití i s gelem, případně s kouskem banánu. Na dlouhé rozpravy moc času není, aspoň pokud jste stále v kontaktu s ostatními. Jediné, co je možné si zařvat, pokud je něco příště potřeba. Když se stane, že už jste sám, tak pak je možné dostat informace, kde jsou ostatní a tak.
Komunikace při závodě
Na běžnou komunikaci během závodu není čas. Maximálně, když se všichni spontánně zastaví na ulevení, nebo že nikdo nechce plavat první, tak někdo prohlásí „mě už to nebaví“, nebo „to bude ještě dlouhé“.
Když se hlásí únava
Když cítím únavu, nedělám vůbec nic, prostě plavu dál. Nic jiného se dělat nedá. Maximálně pokud mám třeba gel navíc v plavkách, tak si vezmu ten. A řídím se heslem Emila Zátopka „Když nemůžeš, tak přidej!“.
Zpívání?
Záleží, v jaké fázi závodu jsem a jestli jsem sám, nebo s někým. Když jsem v balíku, tak si hlídám pozici a nic jiného moc nemyslím. Případně si v duchu zpívám, ale kolikrát se zaseknu na jedné písničce, která mi hraje v hlavě klidně celý závod.
Finiš
Taktika do finiše je jasná už od začátku závodu. Udržet se v balíku co nejdéle a pokud se to podaří až do konce, tak porazit co nejvíce soupeřů.
