Roman Havrlant má jako reprezentační trenér juniorů v plavání za sebou se svým týmem další úspěšné mistrovství Evropy. Z Kazaně přivezli mladí plavci pod vedením Romana Havrlanta tři medaile. Znakař Jan Čejka se může pyšnit titulem mistra Evropy na dvoustovce a bronzem na poloviční trati. Třetí medaili přidal na 200 m motýlek Adam Hlobeň. Dalším testem bude pro mladé plavce srpnové juniorské mistrovství světa v Budapešti.
Z letošního juniorského mistrovství Evropy jste se vrátili s třemi medailemi, jak byste obecně tento šampionát a výsledek našich plavců zhodnotil?
V prvé řadě bych chtěl zmínit, že po organizační stránce to bylo asi nejlepší evropské mistrovství, které jsem měl možnost absolvovat. Troufl bych si dokonce říci nejlepší v historii. Jednoznačně největší podíl na tom mělo prostředí plaveckého bazénu, veškeré technické vybavení a náležitosti související s potřebným komfortem závodníků a mediálního přenosu. Podotýkám, že ruská Kazaň, ve které se letošní juniorský šampionát konal, je velikostně i počtem obyvatel srovnatelná s Prahou.
Mohl byste být tedy konkrétnější?
Jen těžko si asi dovedeme v českých podmínkách představit plaveckou halu, která disponuje dvěma plnohodnotnými olympijskými desetidráhovými bazény, a navíc třetím bazénem pro vodní pólo, synchronizované plavání a skoky do vody. Tribuna se stálou kapacitou 4000 míst a obrovskými prostory pro veškeré technické a administrativní zázemí. To vše umocněno nádherným moderním architektonickým charakterem tohoto sportovního stánku. Budu se jen opakovat, když řeknu, že o něčem takovém si zřejmě můžeme v Česku nechat jen snít.
Pojďme tedy k těm úspěchům českých juniorských plavců, které jste naznačoval. Zkuste nám v krátkosti zrekapitulovat největší úspěchy juniorských plavců posledních let.
Nejprve bych chtěl říci, že si obrovsky vážím práce všech trenérů plavání bez výjimky a vážím si plavců, kteří jsou cílevědomí, tvrdě na sobě pracují a jsou v souladu se svými trenéry. Je naprosto evidentní, že pokud funguje vzájemná symbióza mezi plavcem a trenérem, a navíc je podpořena prostředím klubu ve vztahu k domácí přípravě a svazu ve vztahu k přípravě výběrových skupin SCM a reprezentace, pak výkonnost plavců letí nahoru. Tyto faktory pak překonávají i různé složitosti podmínek dlouhodobé přípravy. To jsou také důvody, díky kterým jsme schopni být do určité míry konkurenceschopní. Od roku 2013 jsme z mistrovství Evropy juniorů přivezli 13 medailí (4 zlaté, 6 stříbrných, 3 bronzové), celkový počet účastí v osmičlenném finále byl 45! Mistrovství světa juniorů se od r. 2013 zúčastnilo 11 juniorů a 12 juniorek a získali 4 medaile díky Honzovi Mickovi a Lucii Svěcené. Loni Bára Seemanová získala na Světové olympiádě mládeže v Argentině 2 zlaté a 1 bronzovou medaili. To je z mého pohledu fantastická bilance s ohledem na to, jak se celosvětově stále posunuje úroveň plavání ve všech disciplínách.
Limity na evropské a světové soutěže máme postaveny velice tvrdě. Takže již samotné splnění kritérií na tyto soutěže je zárukou vysoké kvality našich plavců. Od roku 2013 to bylo celkem 47 plavců (30 juniorů a 17 juniorek) z nichž 5 dosáhlo na medaile (Jan Micka, Lucie Svěcená, Bára Seemanová, Jan Čejka a Adam Hlobeň). Pro alespoň trochu zasvěceného fanouška jména určitě známá a velice perspektivní. Z pozice svazu mohu konstatovat, že vytváříme metodickou řadu podpory našich juniorů od přibližně patnácti let s hlavním cílem přechodu do seniorského výběru, který se dlouho příliš ze spodu nedařilo doplňovat. Začalo se snad ale blýskat na lepší časy a ke jménům Závadová, Verner, Baumrtová (Kubová), Micka, Svěcená, Šefl, Bartůněk, Chocová (Weber), Apostalon, se v posledních letech přidali z juniorů Franta, Osina, Chrápavý, Seemanová, Ludvík, Gemov, Čejka a Hlobeň.
Můžete ještě doplnit aktuální výsledek z letošního Mistrovství Evropy juniorů?
Letošního MEJ se zúčastnilo 8 juniorů a 2 juniorky. Všichni splnili základní hodnotící kritérium a probojovali se minimálně do semifinále, to znamená, že byli nejhůře na 16. místě. V celkovém součtu to bylo 14 účastí v semifinále a 7 ve finále. Do finálové osmičky se dostali kromě medailistů ještě Sebastián Luňák (plavec z Prahy, svěřenec paní trenérky Jaroslavy Passerové), Lýdie Štěpánková (plavkyně z Pardubic, svěřenkyně pana trenéra Tomáše Neterdy) a štafeta juniorů na 4x100 m polohový závod (Čejka, Maťátko, Luňák, Procházka), která dohmátla v českém juniorském rekordu jen necelé dvě desetiny za bronzovou pozicí. Největšího úspěchu dosáhli medailisti: Adam Hlobeň (plavec ze Znojma, svěřenec pana trenéra Jiřího Kyněry), který vybojoval 3. místo na trati 200m motýlek, když v rozplavbách vytvořil nový český juniorský rekord a Jan Čejka (plavec z Pardubic, svěřenec pana trenéra Martina Kratochvíla), který obsadil 3. místo na trati 100 m znak v juniorském českém rekordu a stal se juniorským mistrem Evropy na trati 200 m znak v české juniorském i seniorském rekordu, a to jednu jedinou setinu za ostrým olympijským limitem, který by mu zaručil účast příští rok na OH v Tokiu. Celkem naši plavci vyplavali 8 českých juniorských rekordů a 2 seniorské.
Můžete alespoň základní parametry správného fungování ve vztahu sportovec-trenér-rodič naznačit?
Tak v prvé řadě pro mě osobně je to lidský přístup. Ve společnosti se vytrácí etika a morálka. To je z mého pohledu nejzásadnější faktor, který táhne dolů celou společnost, potažmo sport jako takový. Celkový přístup společnosti ke sportu je z mého pohledu na jednu stranu příliš kritický a na druhou stranu značně upadající. Děti nemají přirozený respekt a úctu k autoritám, a rodiče, ač si to nechtějí mnohdy přiznat, ji nemají především. Skrze různé důvody vytváří často tlak jak na vlastní dítě, tak na trenéry. Nechtějí za celým procesem výchovy vidět tu titěrnou, složitou a obětavou práci. Nelze to generalizovat – jedni rodiče mají dítě s obrovským talentem, ale nejsou nastavení na to, aby jejich dítě podstupovalo náročný trénink, jiní zase neadekvátně tlačí na to, aby jejich dítě dosáhlo úspěchu již v brzkém věku a nemají další reálné vize. Jiní rodiče z tribuny vulgárně řvou na trenéry a rozhodčí, další rodiče podporují ve svých dětech názor, že trenér je vůl. Jiní rodiče bez skrupulí podplácí trenéry, aby nějakým způsobem upřednostnil jejich dítě atd. atd. Jak už jsem řekl, vytvoření optimálního vztahu je mnohdy složitý úkol. Trenéři, ale celkově pedagogové, by měli být ve společnosti více respektováni. Ač chceme nebo ne, trenéři tráví se svými svěřenci obrovské množství času a významnou mírou se podílí na vytváření hodnot mladých lidí. Jsou nositeli pochodně vzdělání, výchovy a mnohdy významnými vzory pro své svěřence.
Téma rodičů je asi hodně ožehavé, že?
Je pravda, že problematika rodičů je suverénně nejdiskutovanějším tématem mezi trenéry napříč sportovními odvětvími. Je to nesmírně těžké se k tomuto tématu vyjadřovat. Bez rodičů by nebyl sport, ale mít optimálně nastavené rodiče a optimálně nastavený vztah s rodiči je na jednu stranu klíčové a na druhou komplikované. Vychází to jak ze společenského postavení, tak z široké škály povah a přístupů jednotlivých rodičů. Často ani není v souladu přístup otce a matky. Mnoho rodičů vidí jen výsledek – buď špatný nebo dobrý. Nevidí ten proces a problematiku podmínek klubů, možností dítěte a postupného vývoje. Mnoho rodičů je ale samozřejmě skvělých – velmi dobře komunikují, zajímají se o optimalizaci přípravy svého dítěte na úrovni studia a sportu, zajišťují skvělé domácí prostředí a životosprávu pro své dítě, podporují a oceňují práci trenérů a přichází s vlastní iniciativou zajištění akcí a případné další finanční podpory klubu.
Samozřejmě na druhé straně je to i povaha, nastavení a zkušenosti trenéra, jak celá interakce probíhá. Nic není jen černé nebo bílé. Proto, aby si vše sedlo musí být splněno mnoho důležitých parametrů.
V tomto souhrnu to vůbec nevypadá špatně. Zdá se, že bychom se tedy mohli v budoucnu těšit i ze zajímavého úspěchu na olympiádě?
Začali jsme ve spolupráci s osobními trenéry více konzultovat dlouhodobé plánování a věřím, že to přinese své ovoce. Pokud bychom chtěli pomýšlet na medaile z olympiády, bylo by pro to potřeba udělat více na všech úrovních. Nejsme dlouhodobě schopni se celoplošně při současných podmínkách přiblížit objemu tréninkových hodin zahraniční konkurenci. Plavci i trenéři jsou na hraně svých časových a fyzických možností. Denně stráví často spoustu času dlouhými přesuny mezi domovem, školou a sportovišti. Potřebovali bychom zcela zásadně vyřešit jídelníček sportovců na úrovni škol. U řady plavců se velice obtížně daří skloubit časově náročný objem studia s tréninkovou přípravou. V neposlední řadě bychom akutně potřebovali špičkové tréninkové centrum v domácích podmínkách (4dráhová pětadvacítka ve Sportovním centru Nymburk je pro nás naprosto nedostačující). Je potřeba si zcela jasně uvědomit, že medaile z olympiády je podmíněna naprosto profesionálním dlouhodobým přístupem samotného sportovce a všech, kteří se na přípravě sportovce podílí. Současně je potřeba zajistit špičkové podmínky a vyladit všechny vnější podmínky přípravy, na základě, kterých můžeme vybrousit diamant k dokonalosti.
Myslím, že by si měla v prvé řadě společnost uvědomit, že vrcholový sport není týrání dětí, ale potřebuje jasný rámec a disciplínu. Při využití veškerých nejnovějších poznatků ze sportovní teorie i praxe a lidského přístupu všech zainteresovaných, se vrcholový sport dá dělat čistě, kvalitně a bez vážných zdravotních následků (s ohledem na typ sportu). Převážná většina mladých sportovců provozuje vrcholový sport s radostí. Vrcholový sport je vizitkou státu, který odráží výkon, přístup, cílevědomost, technickou, mentální, morální a společenskou úroveň společnosti.
V široké základně dětí, které závodně plavou je mnoho zajímavých talentů. Myslím si, že jsme schopni je včas objevit. Jsou mezi nimi tací, kteří jsou ochotni tvrdě pracovat. Potřebujeme jim ale nabídnout víc. Potřebujeme zefektivnit jejich denní režim a utvrdit je v tom, že jsme schopni jim zajistit rovnocenné podmínky jako v jiných plavecky vyspělých zemích. Není to o rozmazlování. Je to adekvátních podmínkách v závislosti na jejich ochotě na sobě pracovat. Potřebujeme jim tímto zvednout sebevědomí, které může být tou poslední podmínkou pro souboj o medaili na olympiádě.
