Do České republiky přicestoval na několikadenní návštěvu legendární americký plavec Aaron Peirsol. Nejvíce se skvělý znakař proslavil v předchozím desetiletí, v němž se na hrách v Aténách 2004 a Pekingu 2008 stal pětinásobným olympijským vítězem na 100 a 200 m znak a v polohové štafetě, a na stejných tratích i desetinásobným mistrem světa.
Dodnes je platný jeho světový rekord na 200 metrů znak 1:51.92 z MS v Římě v roce 2009. V Praze se Aaron Peirsol jako host zúčastnil republikového šampionátu. Na setkání s Peirsolem přišel mezi plavce také olympijský vítěz v moderním pětiboji z roku 2012 z Londýna David Svoboda. Oba také předávali medaile nejlepším českým plavcům na stupních vítězů. Následně americká plavecká hvězda předává zkušenosti mladým plavcům na kempu v Olomouci.
Kdy jste začal plavat?
S plaváním jsem začal někdy v pěti letech. Ale dělal jsem pak celou řadu dalších sportů. Jen plavání jsem se pak věnoval od svých třinácti let.
Proč jste si jako svou hlavní disciplínu vybral znak?
Já jsem si vlastně ani znak nevybral. Dalo by se říci, že znak si vybral mě. Znak mi přišel okamžitě jako nejpřirozenější pohyb ve vodě, prostě mi vyhovoval.
Kdy bylo jasné, že budete plavat na top úrovni?
V osmnácti letech jsem se rozhodl jít na univerzitu a tím to bylo vlastně dané. Studoval jsem v Austinu na University of Texas politologii. Na prvním místě u mě bylo vzdělání a s ním souviselo během studia i plavání.
Během své kariéry jste preferoval závody na 100 nebo 200 metrů?
Vždycky jsem preferoval dvousetmetrovou trať. Od začátku byla tato trať pro mé tělo přirozenější, víc mi sedla. Na stovce jsem se dokázal hodně unavit, protože jsem nikdy nebyl dobrý sprinter. Dvoustovku jsem si uměl i proto víc užít.
Pro plavce je důležité sladit dýchání a práci paží. Jak to bylo u vás?
Jsou v zásadě dva způsoby, jak k tomu při znaku přistoupit. Někdo se nadechne se záběrem levé ruky a vydechne se záběrem pravé. Nebo se nadechne se záběrem každé ruky a současně i vydechne, což byl zrovna i můj případ.
Klíč k úspěchu v plavání?
Vždycky jsem svůj sport miloval, to je na první místě. Potřebujete také hodně pomoci. Od svých trenérů a také mít podporu doma od rodičů. Musíte pro to také sami hodně udělat, mít i dobré vedení a hlavně se opravdu snažit. Postupem let jsem pochopil díky svým zkušenostem, že každý závod nemůžete plavat dobře. Je jen na každém plavci si uvědomit, že je to ale