Elitní čeští plavci dostali v posledních měsících příležitost připravovat se po boku špičkových světových plavců v zahraničí a této možnosti se snaží naplno využít. Jan Micka zamířil do Itálie a trénuje s olympijským vítězem Paltrinierim, Simona Baumrtová si vybrala trénink s dánským týmem a Barbora Závadová se vydala na čtvrt roku do Austrálie. Na druhé straně naší planety s ní pobýval a trénoval také Jan Šefl, který se po dvou měsících právě vrátil domů.
Na co jste si v Austrálii nejrychleji a naopak nejdéle zvykal?
Nemůžu říci, že bych si na něco obzvláště dlouho zvykal. A pokud ano, tak bylo moc příjemné zvykat si na australský styl života.
Kdo byl váš trenér a jak jste si lidsky i sportovně sedli?
Kdo byl váš trenér a jak jste si lidsky i sportovně sedli?
Trenér se jmenuje Dean Pugh. Nesmírně inteligentní a inspirativní člověk, co žije a dýchá pro plavání. Má neskutečný přehled o přípravě všech světových plavců. Jeho intelekt zasahuje i do ostatních oblastí života. Strašně příjemný člověk a společník. Párkrát jsme si navzájem vyměnili a vyzkoušeli nejlepší české a australské pivo. Sportovně uznal, že české je lepší...
Kdo patřil do tréninkové skupiny?
Kdo patřil do tréninkové skupiny?
Byli jsme víceméně rozděleni na 3 tréninkové skupiny. Jednu tvořily děti ve věku 11 až 15 let. Australsko-japonsko-českou skupinu tvořili polohovkáři. Třetí a vlastně i individuální skupinou jsem byl já. S polohovkáři jsme měli každý k dispozici vlastní dráhu. Na vše byl klid a čas. Jedním slovem: úžasné!
Jak jste s Bárou Závadovou zapadli mezi další plavce?
Troufám si tvrdit, že jsme zapadli bez větších komplikací. V oddíle jsem byl suverénně nejstarší, druhou byla Bára. Pubertální děti jsme naučili některé české hry a česká slovíčka, která všichni včetně trenéra celkem rádi používali. Atmosféra na bazénu i přes relativně vysoké věkové rozdíly byla skvělá.
V čem byly největší odlišnosti v tréninku?
Začátkem roku jsem se rozhodl zaměřit svůj trénink na 50 a 100 metrové tratě. Nikdy v minulosti jsem neabsolvoval dlouhodobou sprinterskou přípravu, takže odlišnosti oproti předešlým rokům byly celkem výrazné.
Co bylo na pobytu pro vaše plavání nejprospěšnější?
Nejprospěšnějším faktorem pro mě byl vztah s trenérem. Plavání obnáší určitou psychickou odolnost ze stereotypního tréninku. Proto bylo strašně příjemné vědět a cítit, že s námi trenér od začátku do konce tréninku „BYL“. Nejen svou fyzickou přítomností, ale hlavně jeho kontaktem s plavcem. Komunikace a 100 % důvěra mezi trenérem a plavcem byla alfou a omegou. Pokud jedno nebo druhé chybí, cesta k úspěchu je podstatně složitější.
Na jaké výkonnosti ve srovnání s předchozími lety se po návratu cítíte?
Horší výsledky a časy oproti loňskému roku nečekám. Těším se na start pro mě sice notoricky známých disciplín, ale půjdu do nich s vědomím, že má příprava směřuje právě na ně. Do nedávna byly u mě tyto tratě brány jako doplňkové.
Chtěl byste se do Austrálie vrátit?
Chtěl byste se do Austrálie vrátit?
Austrálie je krásná země plná pozitivních a dobíjejících věcí. Sluníčko, oceán, pláže, lidé... V budoucnu se chci do Austrálie ještě na chvíli vrátit. Za tréninkem, za životním stylem a přijmout výzvu v podobě surfu, na který jsme s Bárou, pro mě z nepochopitelného důvodu, jen z pláže udiveně koukali.
QR ČSPS
